Divočina nebyla až taková divočina, jak byste si podle úvodu mysleli. Naopak vás čeká vcelku hlubokomyslný snímek, který nakopne k akci srdce každého dobrodruha. Sbalte si krosny, nevyrážíme na nic menšího, než je Pacifická hřebenovka spolu s Cheryl Strayed.
Cheryl Strayed jako reálná postava
Základy snímku leží na skutečných událostech, ze kterých vznikla kniha. Cheryl Strayed je skutečná postava a americká spisovatelka, která část svého života přetvořila na knihu, podle které spatřil světlo světa snímek Divočina. Cheryl se naučila bojovat už během náročného dětství, kdy ji sexuálně zneužíval dědeček z otcovy strany. V mladém věku pak přišla o matku, která v pouhých 45 letech zemřela na rakovinu. Tato část života se promítla i ve filmu, stejně jako rozvod rodičů, práce servírky, koketování s heroinem nebo studia na univerzitě, kterou úspěšně dokončila.
Cheryl Strayed ve filmu
Na pohled idylický život, který následoval po rozvodu její matky s násilnickým otcem, příliš dlouho nevydržel. Cheryl se spolu s matkou Bobbi a bratrem přestěhovali na malou farmu, kde s láskou pečovali o koně. Chudoba však rodině přinesla další traumata, která poznamenala Cheryliin těžký život. Velký šrám v duši způsobil úraz milovaného koně. Nedostatek peněz rodině znemožnil zavolat veterináře, který by koně vyléčil nebo humánně uspal. Bratr je proto nucen koně zastřelit puškou, čehož je Cheryl svědkem. V době, když už je bratr dospělý, Cheryl nastupuje na univerzitu, a to i se svou matkou, která dohání své vzdělání z doby, kdy pečovala o rodinu. Ale ani tato malá radost obou žen nevydrží příliš dlouho, protože Bobbin zdravotní stav se rapidně horší kvůli rakovině. Původně předpokládaný rok života se mění na pouhý měsíc a Cherylina matka brzy umírá.
Krátce po smrti matky se Cheryl provdá za muže, se kterým mají nejbližší vztah v posteli. Manželství není šťastné. Cheryl zdrcená smrtí matky koketuje s drogami a od několika neškodných jointů ladně přechází ke šlehám heroinu. Svého muže podvádí s kdekým a ráno se probouzí v zuboženém stavu na neznámých místech nevábné pověsti.
Cesta do divočiny
S tímto životním příběhem vepsaným v srdci šestadvacetiletá Cheryl Strayed vyráží s příšerně těžkou krosnou na nejtěžší cestu svého života. Napříč mrazivými pláněmi, horami i rozpálenou pouští hodlá zdolat Pacifickou hřebenovku, a to bez jakýchkoli zkušeností. Napříč pěti státy až do svého cíle bez bližší přípravy se vydává na cestu.
A tady začíná příběh, u kterého nedokážu přestat s kladením otázek. Ačkoli je film skvělý, nedá mi to, abych se nezeptala, jestli je Cheryl opravdu tak městská a nevyspělá, nebo si filmaři přikrášlili scény tak, aby vyhověli očekávání amerického publika namlsaného zbytečným dramatem.
Cheryl totiž hned od začátku prokazuje svou nepraktičnost a možná i jednoduchost. Zvláště ve chvílích kdy…
- Čte návod, jak postavit jednoduchý čtvercový stan se dvěma tyčkami na složení.
- Čte si návod uprostřed pouště, protože si předem nezjistila, jak použít kartuši.
- Během odpočinku zůstává v propocených botách a nedá svým nohám chvíli odpočinku.
- Nevyměnila si propocené ponožky ani na konci dne. Puchýřům zdar!
- Neukotvila stan uprostřed větrem zmítané pouště.
- Nenaplánovala si jídlo, a po necelém týdnu na cestě už nemá do čeho kousnout.
- Nesmočila se v žádné z 5 řek, které překročila. Já bych si aspoň opláchla obličej, smočila nohy nebo vyprala prádlo. Ne však Cheryl.
- Vyrazila na túru v příliš malých botách, které si však zakoupila ve specializovaném obchodě. Takže si kladu otázku, jestli v obchodě pracují samí idioti nebo filmaři vytvořili zápletku, kterou nedomysleli.
Naopak mezi nejzábavnější pasáže filmu patří chvíle, kdy neznámý tramp třídí Cherylin batoh a vytahuje z něj hordy nepotřebných krámů. Zatímco jiní turisté stezku zdolávají 40-50litrovými krosnami, Cheryl neváhá vláčet 90litrový bágl plný harampádí, knih a „čistého“ prádla.
Co filmaři (ne)domysleli
Nejde nezmínit několik bodů, které fakt nedávají smysl bez ohledu na charakter hlavní postavy. Nezbývá než věřit, že šlo o promyšlené kroky filmařů, které však nezainteresovanému pozorovateli unikají. Je při nejmenším zvláštní, že Cheryl…
- Objednala nové boty, ve kterých obratem vyráží zdolávat další kilometry. Taky bych chtěla zdolat stovky kilometrů v nových botách bez jediného puchýře a to ještě bez nehtu na palci.
- Už po dvou dnech cesty pobíhá pouští s klouby sedřenými jako zkušený boxer. Taky si zvládla odřít nohy. Jak?
- Ačkoli je cílem Pacifická hřebenovka, až na dvě výjimky jde celou cestu po rovině. Je to laciný marketing na tuto náročnou trasu nebo bylo jen příliš drahé dovézt štáb i s herečkou do výšin?
- Pádí tryskem po poli s narvaným 90litrovým batohem, zatímco první den svůj batoh nemohla ani unést. Kdybych takhle rychle získala svalovou hmotu, Arnold Schwarzenegger se může zahrabat.
- Pouze s kompasem a značením trasy vyráží do zasněžené krajiny, kterou nezná bez ohledu na smrtelné nebezpečí. Běžný smrtelník přitom nevidí nic než pár stromů.
- Nechává si posílat poštou čisté oblečení. Záhada. Nikdy se už nedozvíme, kam Cheryl nacpala všechno to oblečení, který jí přišlo. Osobně bych si zpocené tričko vyprala v jedné z těch 5 řek a nechala ho uschnout zavěšené na batohu.
- Omývá si tvář v řece. Halelujááá! Ovšem až po 45 minutách filmu a osmé překročené řece v pořadí. Proč to dělá, když má za zády srub s tekoucí vodou a elektřinou nikdo nechápe. V této „pustině“ navíc k snídani dostane kávu a koblihu.
Má smysl se dívat?
Rozhodně! Divočinu považuji za velmi inspirativní a uklidňující snímek, který pohladí po duši povedenými záběry přímo z trasy Pacifické hřebenovky. Donutí k zamyšlení nad vlastním životem. Při ohlédnutí se zpět za vším, co po Cheryl Strayed zůstalo než vyrazila, možná pocítíte touhu změnit svůj vlastní život. Odstranit jeho bezvýznamnost a dodat mu šťávu. Možná pocítíte rozporuplné pocity. Neskutečný strach z nebezpečné cesty, obdiv nad odvahou, úsměšek nad hloupostí nebo jen pozdvižené obočí nad nelogičností některých věcí.
Celý snímek jsem si užila a vím, že si ho pustím znovu. V tomhle případě totiž platí, že důležité nemusí být řečeno nahlas. Najdete to mezi řádky. Stejně jako v divočině.
