Zdravě fungující svět je symbióza. Jedny částice se prolínají s druhými. Jeden organismus koexistuje díky druhému. Svět lidí však na tyto zákonitosti zapomíná. Každá symbióza se dnes jeví spíše jako přírodní úkaz než jako standard nutný k přežití.
Cokoli lze utěsnit, vytěsnit a oddělit, to je utěsněno, vytěsněno a odděleno. Mysl oddělena sluchátky od druhých lidi. Sterilní domy obalené lepidlem a plastem utěsněné před okolním světem. Hluboké vztahy vytěsněny povrchními technologiemi od reálného světa.
Přátelská konverzace dvou cizinců je rovna hrdinskému činu, neboť oddělení druhých lidí je mnohem bezpečnější. Nakonec, kdokoli uvnitř naší bubliny by nás snad na životě ohroziti mohl.
Závod o lepší postavení, plat, dům či auto je parazitismus vůbec nejvyšší. Už to nejsme my lidé, dobří sousedé a dlouholetí přátelé žijící v symbióze. Jsem to já parazit, moje peníze, moje ego a prestiž.
Mnozí si „svého prostoru“ cení natolik, že neváhají zlikvidovat také čerstvý vzduch, prach a symbiotické bakterie a viry. Jakékoli přínosné organismy vytěsňují čističky vzduchu, sušičky prádla a chemické gely proti téměř vyhynulým roztočům.
Značnou újmu utržila též jakákoli zodpovědnost. Zodpovědnost vůči přírodě, vůči bližnímu, vůči cizím lidem, vůči našim dětem, vůči světu, ve kterém žijeme.
Parazitování je v kurzu, přestože víme, že každý parazit je živ tak dlouho, jako jeho nekonfliktní hostitel.
Divíte se tedy ještě tomu, že svět je tak nemocný? Symbióza života je zcela utěsněna bujarým parazitováním na čemkoli, co je jen trochu přirozené a životu prospěšné.
